Nový rok jsem zahajoval v očekávání, co mě na skákacích botách čeká a zda-li mi to vůbec půjde. Informace pouze z internetu, pro mě od dost starších lidí, které jsem ani neznal a také z videí. Skákačky jsem provětrával jednou za čtrnáct dní, s taťkou a to ještě nepravidelně. My dva se totiž vídáme v těchto intervalech od pátku do neděle a tak se většinou snažíme navzájem sebe užít, pokud to jde, společně i s mým o rok starším bráškou Honzou, který má ovšem odlišné zájmy.
Svůj první samostatný krok jsem zvládnul asi po dvaceti minutách, po tu dobu jsem potřeboval držení taťky. Druhý den jsem se odvážil jít ven, za barákem, na velkém plácku jsem potil chůzi a menší poskoky na místě s přídrží. Chrániče i helma byly samozřejmostí, bez toho bych na skákačky nevlezl a hlavně to nedoporučuji nikomu. Bez výbavy je to skutečné riziko. Pádům se nevyhnete, jediná trochu jistota je, mít chrániče za každou cenu.Po zvládnutí chůze a poskoků na místě bez přídrže, jsme začali s během a skoky. Hlavně doskoky jsou dost důležité. Jde vlastně o využití potencionálu skákacích pružin a ty věřte, skutečně něco vydrží. Akrobatické prvky jsem zkoušel jen náznakově, taťka tvrdí, nechtěj zvládnout za chvíli všechno. Ani tenhle sport by se neměl uspěchat, ale nechat mu prostor, kolik ho potřebuje, v závislosti na schopnostech každého jedince. O to víc, za každou chybu můžete zaplatit pádem a že to někdy bolí. Hodně důležitá a já to z počátku opomíjel, je práce rukou. Pomáhají Vám nejenom držet rovnováhu, ale koordinují celé tělo a táhnou do výskoků.
Toto jsou jen moje laické postřehy a ať už někomu pomůžou v začátcích, někdo půjde jinou cestou, hlavně je to o tom chtít. Zatím neznám nikoho v mém věku, kdo by se skákacím botám věnoval, ale věřím, že konkurence brzy dorazí. Proto pro mě rok 2009 byl trochu zjišťující (jak se to naučit), trochu tápající (co dál) a trochu samotářský (co se tréninku a akcí týče). Posuďte sami - viz: Fotogalerie 2009-klikni sem
Nutná výbava pro skákání na skákacích botách
